Die Griechen Italiens wurden auch als Italioten (Ἰταλιῶται) bezeichnet. Noch heute gibt es kleine griechische Sprachinseln in Süditalien. Obwohl es hier neben den zahlreichen Poleis immer auch viele nichtgriechische Stämme und Städte gab, war die ganze Region dennoch stark von der griechischen Sprache und Kultur geprägt und wurde erst spät und langsam romanisiert.
Als Magna Graecia (lateinisch für: „großes Griechenland“ griechisch Μεγάλη ῾Ελλάς Megalē Hellas) werden die Regionen im antiken Süditalien, oft einschließlich Siziliens, bezeichnet, die von griechischen Siedlern ab dem 8. Dum la 3-a-2-a jarcentoj antaŭ nia erao, la urbosxtatoj de Granda Grekio estas forglutita fare de la Romia Respubliko. La Granda Grekio (greke Μεγάλη Ἑλλάς, latine Magna Graecia) estis kun antikv-grekaj kolonioj, lanĉitaj dum la antikvo (ekde la 8-a jarcento antaŭ nia erao), enteninta parte teritorion de la moderna suda Italio (Apenina duoninsulo) La grekaj kolonioj de Sicilio ne estas konsiderataj kiel parto de Granda Grekio. V období peloponéské války hrála oblast důležitou roli jako hospodářská základna. Města měla živé styky se svými mateřskými městy v Řecku. K významným městům patřily Rhegion, Krotón, Sybaris, Tarás, Megara Hyblaia nebo později založená Neápolis. a podíleli se na ní Iónové, Dórové i Achájové. 
Řecká kolonizace probíhala od poloviny 8.
MAGNA GRAECIA II PRO
Pojmenování byla nadsázka pro lidnatost a bohatství oblasti. Podle Strabóna k Velkému Řecku patřila i města na Sicílii. Magna Graecia) jestarořecké označení pro pobřežní řecká města v jižní Itálii.
0 kommentar(er)
